Guga z BabyPaki, pluszowa żyrafa w ciepłej stylistyce boho

BabyPaka. 3. díl: Guga a krabička, ve které má všechno své místo

V předchozím díle BabyPaka rozluštila mapu z podzimního listu. U parapetu našla krabičku se šesti přihrádkami. Uvnitř leželo peříčko, kamínek, červená stužka, dřevěný knoflík, maličký zvoneček a klíček. Každá drobnost měla své místo, ale nikdo nevěděl proč.

Guga posunula krabičku blíž ke světlu. — Než použijeme klíček, zkontrolujme, jestli je všechno na svém místě — navrhla. Zibi už chtěl vytáhnout lupu, ale tentokrát se posadil vedle a počkal, až si všichni nález prohlédnou.

Šest míst, šest nápadů

Momo si vybrala zvoneček. Zazvonila jednou tak jemně, že se zvuk sotva vznesl nad koberec. — Tahle věc by měla bydlet tam, kde si hrajeme — usoudila.

Eli zvedla peříčko. Bylo měkké a lehké. Opatrně ho položila do přihrádky, aby neohnula tenkou špičku. Riko si prohlédl klíček, Hugo otáčel kamínek v tlapkách a Zibi si prohlížel knoflík pod lupou.

— Všechno vypadá důležitě — řekl Zibi. — Ale když má krabička přesně šest míst, asi nám někdo nechal nápovědu.

Guga si prohlédla přihrádky. V každé byla maličká čárka jiného tvaru. Pod první se vlnila tenká čára. Pod druhou někdo nakreslil kolečko. Dál bylo něco podobného mašli, čtyři body, malá spirála a sotva viditelná dírka.

— I uspořádání vypráví příběh — zašeptala. — Podívejme se, k čemu se značky hodí.

Když spěch plete stopy

Momo, která moc chtěla pomoct, vložila zvoneček do přihrádky s kolečkem. Zibi položil knoflík na spirálu. Eli zasunula peříčko tam, kde uviděla vlny. Chvíli vypadala krabička skoro uklizeně. Potom se Riko pokusil dovřít víčko. Nešlo to. Naráželo na jeden z předmětů.

— Udělali jsme něco špatně? — zeptal se.

Guga zavrtěla hlavou. — Spíš jsme si ještě něčeho nevšimli. Můžeme věci vyndat a zkusit to znovu.

Hugo odložil kamínek na kousek měkké látky. Momo přestala zvonit. Zibi se podíval na Gugu a ona nakreslila na papír šest políček. Ne proto, aby všem rozdávala příkazy. Chtěla jen, aby se v tom zmatku neztratil žádný nápad.

Každý postupně řekl, čeho si všiml. Momo si všimla, že spirála připomíná stopu zvuku. Eli ukázala tvar peříčka podobný tenké vlnce. Riko našel na klíčku malý kulatý otvor. Hugo objevil, že kamínek má čtyři světlé skvrnky. Zibi položil knoflík vedle obrázku kolečka a červená stužka se složila do mašle.

Místo pro každou drobnost

Teď bylo přiřazování jednodušší. Peříčko putovalo k vlnité čárce, knoflík ke kolečku, stužka k mašli, kamínek ke čtyřem tečkám, zvoneček ke spirále a klíček k dírce. Když Riko zavřel víčko, uslyšeli tiché cvaknutí.

— Povedlo se! — Momo poskočila, ale tentokrát zvoneček ležel bezpečně v krabičce.

Guga se neprohlásila za vítězku hádanky. — Každý našel kousek odpovědi — řekla. — Já jsem jen pomohla udělat místo, abychom ty kousky mohli vidět.

Zibi se na ni usmál. — Šest různých povah, jedna parta.

Guga přikývla. V její hlavě pořádek neznamenal dokonalé, nehybné poličky. Znamenal spíš, že se dá najít to, co je zrovna potřeba, a zase udělat místo na hraní.

Malé překvapení pod víčkem

Na spodní straně zavřeného víčka se objevil znak, který předtím neviděli: šest tlapek tvořilo šipku. Zibi nad ní přejel lupou. Šipka ukazovala směrem k nízké poličce u dveří.

— Další stopa? — zeptal se, už připravený vstát.

Hugo tiše zívl. Eli přikryla list dvěma listy papíru, aby se neztratil. Guga položila krabičku vedle mapy a Momo pro ni vymyslela název: „Krabička, která ráda ví, kde co bydlí“.

— Zítra prozkoumáme poličku — navrhl Riko. — Dnes už toho každý udělal opravdu hodně.

Zibi se ještě chvíli díval na šipku. Nakonec ale souhlasil. V dobrodružství se dá pokračovat i po přestávce. Parta nechala krabičku na bezpečném místě. U dveří zašustil další list, ale tentokrát nikdo nemusel vyřešit hádanku před spaním.

Komiksová políčka: Guga: „Nejdřív se podívejme na značky“; Momo: „Zvoneček má vlastní nápad!“; Zibi: „Každý našel kousek odpovědi“; Riko: „Zítra uděláme další krok“.

Pokud začínáte uprostřed příběhu, přečtěte si první díl BabyPaky a seznamte se s hrdiny na stránce BabyPaky. Na viděnou u další stopy.

Zpět na blog